Prosinec 2010

Kolik megapixelů má lidské oko?

25. prosince 2010 v 12:09 | Pe PiXs Lentil |  A proč je to všechno tak?

Oko je schopné rozlíšiť dva body o veľkosti  až 0,3 uhlovej minúty. 
 Teoreticky dokáže v tejto elipse vnímať 576 krát milión, čo zároveň znamená 
hodnotu megapiexla ľudského oka. :)


oko


Kolik je dohromady psů a koček v ČR?

25. prosince 2010 v 12:04 | Pe PiXs Lentil |  A proč je to všechno tak?
Psů je 2 350 521 a koček 10 351 654.
Dnes jich bude víc, protože Micina naší sousedky se právě koti a neví kolik bude mít koťat.
cat
dog

Umí sníh uhasit žízeň?

23. prosince 2010 v 19:14 | Pe PiXs Lentil |  Ano/Ne

Čo je na tom pravdy? Všetko! Sneh je síce zamrznutá voda, a logicky by teda malo platiť, že pri jeho konzumácií svoje telo zavodňujeme, ale bohužiaľ to tak jednoducho nefunguje!

Za prvé - pri jedení snehu len znásobujeme pocit smädu. Ochladzujete sliznice ústnej dutiny, čo v puse zanecháva nepríjemný suchý pocit.

Za druhé - aj keď sa vám sneh cestou do žalúdku roztopí, ma stále teplotu len pár stupňov, čím si vlastne spôsobujete dalšie ochladzovanie celého tela.
snow

Prdí ryby?

23. prosince 2010 v 18:22 | Pe PiXs Lentil |  A proč je to všechno tak?
Mají vzduchový váček který podle hloubky napouštějí či vypouštějí
, ale vzduchu se při tom zbavují žábrami a ústy.Takže ryby grgajú,
něprdí a prdí jen žraloci ale to zas nejsou ryby!


ryba


Jak si mohl? (smutný příběh - pes + majitel)

21. prosince 2010 v 10:16 | Pe PiXs Lentil |  Příběhy
Četla jsem to. A věřte či ne, plakala jsem. Je to krásný, smutný ale i 
poučný příběh. Přečtěte si to. Věnujte kousek svého času tomuto příběhu a
pochopíte co je to opravdová láska.



Jak jsi mohl?


Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala 
jsem tě. Nazýval si mě svým dítětem a navzdory mnohým rozkousání botám a
několika "zavražděným" polštářem jsem se stala tvým nejlepším přítelem.
Kdykoli jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi
se: "Jak jsi mohla?!" - Ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě
na záda a poškrábal na břiše.


Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než si předpokládal, 
protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli.
Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě,
naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě
nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku,
jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek,
protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když
jsem čekala na tvůj příchod domů na sklonku dne. Postupně si začal
trávit víc času v práci a na své kariéře a víc času jsi věnoval hledání
lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když
jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný, nikdy jsem ti nevyčítala
špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a těšila
jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.


Ona, teď tvoje žena, není "pejskař" - ale i tak jsem ji přivítala v 
našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem
ji.


Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Pak přišly děti a já jsem
byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich
vůně a také jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že
bych jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném
pokoji nebo v kleci. Och, jak jsem je chtěla milovat, ale stala jsem se
"zajatcem lásky". Jak vyrůstaly, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšeli
se na mou srst a tahaly se za ni nahoru na své vratké nožičky, strkaly
mi prstíky do očí, zkoumaly moje uši a dávali mi pusinky na nos.
Milovala jsem to všechno kolem nich a jejich dotyk - protože tvůj dotyk
byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním
životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a naslouchala jejich
trápením a tajným snům a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na
příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty
jsi vytáhl z peněženky moji fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V
posledních letech už jen povíš "ano" a změníš téma.


Už nejsem "tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují tě všechny výdaje na mě.
Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete
stěhovat do bytu, kde není dovoleno držet zvířata. Udělal si správné
rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, když já jsem byla tvá jediná
rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, dokud jsme nepřišli k
zvířecímu útulku. Bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil
jsi papíry a řekl: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčili ramenem a
věnovali ti bolestný pohled. Poznali reálnost umístění psa ve středním
věku, i když je s "papíry". Musel si vyprostit prsty tvého syna z mého
obojku, když křičel "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A
já jsem měla o něho starost a jakou lekci jsi mu to právě dal o
přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti ao úctě k celému životu?
Rozloučil jsi se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a
zdvořile jsi odmítl vzít si můj obojek a vodítko. Spěchal jsi, protože
jsi měl nějaký termín ... a teď mám jeden i já.


Když jsi odešel, ty dvě milé paní řekly, že si pravděpodobně o všem 
věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový
domov. Potřásli hlavou a řekli "Jak to mohl?" Věnují nám tu v útulku
tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás
samozřejmě ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejprve
jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo
mého kotce, doufajíc, že jsi to ty - že jsi změnil názor - že to celé
byl jen zlý sen ... nebo jsem doufala, že to bude alespoň někdo, kdo se o
mě zajímá, někdo, kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu
soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat,
neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a
čekala jsem.


Zaslechla jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a 
kráčela jsem za ní podél uličky do oddělené místnosti. Velmi tichá
místnost.


Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a řekla mi, abych se nebála. Srdce 
mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy.
Zajatec lásky odešel v průběhu dnů. Jak to již mám v povaze, víc jsem
se strachovala o ni. Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží, a já to vím
stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi stáhla přední
nohu a slza stekla dolu její lícem. Oblízla jsem její ruku stejně jako
jsem zvyklá tebe utěšovat před mnoha lety.Odborně vsunula jehlu do mé žíly.
Ucítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla,
ospale jsem si lehla, podívala jsem se
do jejích milých očí a zašeptala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože
rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Pohladila mě a rychle
vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo,
kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset
bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi.
A s posledním zbytkem mé energie jsem se ji snažila přesvědčit
zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak jsi mohl?" nebylo myšleno na ni. Bylo
to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe
myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou
věrnost.


Konec.


Poznámka autora: Pokud vám článek "Jak jsi mohl" vehnal slzy do očí tak 
jako mně, když jsem ho psal, je to proto, protože je to příběh složený z
osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v každých útulcích.
Vítaná je snaha všech, co by chtěli článek dál šířit pro nekomerční
účely, pokud připisují poznámku s autorským právem. Prosím, použijte ho
na vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech, na informačních
tabulích útulků a veterinárních ošetřoven. Uvítám zaslání kopií
časopisů, které tisknou "Jak jsi mohl?" na výše uvedenou adresu. Dejte
veřejnosti vědět, že rozhodnutí přidat do rodiny zvíře je důležité
rozhodnutí do života, že zvířata si zaslouží naši lásku a citlivou péči,
že nalezení vhodného náhradního domova je vaší zodpovědností, že spolky
na ochranu zvířat vám mohou dát dobrou radu a že každý život je cenný.
Prosím, přidejte své úsilí k zastavení zabíjení a podpořte kampaň za
sterilizaci v prevenci množení nechtěných zvířat.

Děkuji, Jim Willis.

Vše se mění, je to děs (teenagers) - krátky příbeh

20. prosince 2010 v 10:50 | Pe PiXs Lentil |  Příběhy
Lízátka se změnily na cigarety, 
nevinné na ku*vy, soda na
vodku, kola na auta, polibky
na sex ... Pamatujete časy,
kdy ochrana znamenala jen
nosit helmu? Když nejhorší věc,
jakou jste mohli chytit od chlapce,
 byla chřipka? Když tatínkovi
ramena byly nejvyšším místem na
 světě? A máma? Ta byla největším
hrdinou ... Tví největší ... Nepřátelé
byli tvoji sourozenci a válka byla jen
karetní hra ..



 
tee

Loptička

18. prosince 2010 v 11:35 I love photography

Tak když se člověk hraje se psem a naskytne se momentka takto to končí :)



lil




Poněkud zblízka

18. prosince 2010 v 11:31 | Pe PiXs Lentil |  Pe PiXs LentiL
Tato edice fotek je trošku starší .. Jsou to fotky focené ještě starým foťákem.
Tak co, líbí se vám?